Transplantace a podmínky

Transplantace ledviny

Transplantace ledviny je procedurou, při níž je zdravá ledvina dárce operativně vpravena do těla pacienta, aby vykonávala veškeré funkce, které nefunkční ledviny příjemce již nebyly schopny plnit.

Jak se provádí transplantace?

Nová ledvina se – možná překvapivě – neukládá na místo původních ledvin, ale do levé nebo pravé jámy kyčelní, mezi břicho a břišní dutinu. Chirurg poté propojí tepnu a žílu nové ledviny s cévním systémem pacienta. V momentě, kdy krev proudí novou ledvinou, může se začít, stejně jako ve zdravých ledvinách, vytvářet moč. Ta je do močového měchýře odváděna močovodem, který je součástí transplantované ledviny a jejž je nutné volným zakončením napojit na močový měchýř příjemce.

Nová ledvina je připravená pracovat ihned po transplantaci, ale může trvat i několik týdnů, než začne tvořit moč. Pokud nejsou příčinou infekcí nebo vysokého krevního tlaku, jsou původní ledviny ponechány na svém místě.

Nejčastěji pochází transplantovaná ledvina od osoby, která právě zemřela. Tento druh transplantace je nazýván kadaverózní transplantací a umožňuje transplantovat orgán dvěma pacientům najednou – ledviny jsou totiž párovým orgánem s dostatečnou funkční rezervou. Darovat ledvinu tedy může i zdravý žijící dárce.

Transplantace od žijícího dárce je pro nemocného tou nejlepší formou léčby selhání ledvin. Tento druh darování ledviny je nazýván příbuzenskou transplantací. Ledvinu může darovat pokrevní příbuzný – rodič, sourozenec nebo potomek – ale i manžel, manželka nebo jiný blízký člověk.

Je však nezbytné, aby se dárcova krev a tkáně co nejvíce shodovaly s krví a tkáněmi příjemce. Tato shoda brání imunitnímu systému, aby proti transplantované ledvině coby cizímu tělesu bojoval. Imunologická laboratoř proto provádí speciální testy krve, aby určila, zda tělo pacienta novou ledvinu přijme.

Jak dlouho transplantace trvá?

Vzhledem k počtu pacientů, kteří potřebují transplantaci, musí být kandidát zařazen na čekací listinu, čekací doba je však vzhledem k dostupnosti orgánů různá. Česká republika se pohybuje na předních místech v počtu transplantací kadaverózních ledvin na milion obyvatel, a i přesto je průměrná čekací doba kolem 1–2 let. Čekací listina je vedena centrálně pro celou Českou republiku v Koordinačním středisku transplantací v Praze. Výběr kandidátů na získání kadaverózní ledviny je prováděn automaticky podle několika kritérií:

shoda v krevní skupině
maximální počet shod v HLA systému (tkáňové charakteristiky podobné krevním skupinám, avšak s větším počtem kombinací – maximální počet shod je šest)
spádové transplantační centrum a bilance mezi odebranými a transplantovanými ledvinami
procento protilátek v krvi

Podmínkou je negativní cross-match, neboli reakce bílých krvinek dárce se sérem příjemce, jehož vzorek je pro tyto účely uložen v Praze. Pokud ledvinu daruje někdo z příbuzných, transplantace se provádí – po nezbytném vyšetření příjemce i dárce – co nejdříve po zahájení dialýzy. V ideálním případě se podaří příbuzenskou transplantaci naplánovat na dobu těsně před zahájením dialyzační léčby jako první metodu náhrady funkce ledvin.

Vlastní operace poté trvá od 3 do 6 hodin, běžná pooperační hospitalizace od 10 do 14 dnů. Po propuštění je pacient ambulantně sledován v transplantačním centru nebo spádové nefrologické ambulanci. Dárce se zdrží se v nemocnici kolem jednoho týdne.

Možné komplikace

Transplantace bohužel neznamená automaticky vyléčení. Vždy totiž existuje riziko, že tělo odmítne novou ledvinu bez ohledu na předpoklady imunologického vyšetření. Pravděpodobnost přijetí nové ledviny ovlivňuje řada faktorů včetně věku a celkového zdravotního stavu. Statisticky až 80 procent kadaverózních ledvin stále pracuje i po roce od transplantace. Ledvina od příbuzného dárce pak pracuje většinou lépe než ledvina od dárce zemřelého. Důvodem je větší počet shod a lepší stav transplantované ledviny s vyloučením časové prodlevy mezi odběrem ledviny od dárce a voperováním ledviny příjemci. Tato prodleva se u ledvin od zemřelých dárců pohybuje kolem 20 hodin.

Léky

Po transplantaci je nutné, aby pacient užíval léky, které pomáhají zabránit odmítnutí transplantované ledviny organismem, takzvaná imunosupresiva, a to každý den po celou dobu funkce transplantované ledviny.

I přes tuto léčbu však dojde u části transplantací k pozvolnému úbytku funkce ledviny. V tom případě se část pacientů opět vrací k některé z forem dialýzy. Provádějí se ale i opakované transplantace a i u nás byla u řady pacientů provedena již druhá nebo třetí transplantace ledviny.

Ačkoliv je léčba imunosupresivy nezbytná, má i své vedlejší účinky. Imunosupresiva obecně oslabují imunitní systém a tím zvyšují riziko infekcí. Některé léky mohou i mírně změnit vzhled pacienta – typický je plnější obličej, přibírání na váze, akné nebo mastné vlasy, nicméně ne všichni transplantovaní pacienti se s těmito obtížemi setkávají.

Dávky imunosupresiv se také postupně snižují a případné vedlejší účinky jsou tím pádem méně výrazné. Některé léky mohou v určitých případech způsobit i vážnější komplikace, například šedý zákal, překyselení žaludku nebo onemocnění kyčelního kloubu. Vzácně mohou při dlouhodobém užívání poškodit ledvinu nebo játra.