Glomeruloskleróza

Častými onemocněními vedoucími ke glomeruloskleróze jsou systémová onemocnění (lupus erytematoides nebo diabetes mellitus) a mnohdy i změněné hemodynamické faktory (vysoký krevní tlak – hypertenze – a s ní často související ateroskleróza).

Diabetická nefropatie

Hlavní příčinou selhání ledvin u pacientů v dialyzačním programu je právě diabetická nefropatie, trpí jí v současné době okolo 40 % dialyzovaných pacientů. Postižení ledvin je přitom jen jednou z řady komplikací, které způsobuje zvýšená hladina cukru – kromě poškozování a jizvení ledvinné tkáně ale v úvodu nemoc také zvyšuje průtok krve ledvinou a krevní tlak v glomerulu.

Rozvoj diabetické nefropatie obvykle trvá mnoho let. Nemocní s cukrovkou mohou zpomalit poškození ledvin pomocí přísné kontroly glykemie, dietou se středním příjmem bílkovin, fyzickou aktivitou a užíváním léků. Krevní tlak se doporučuje držet pod úrovní 120/80.
Léky ze skupiny inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory) nebo blokátorů receptoru pro angiotenzin prokazatelně zmenšují poškozování ledvin u pacientů s diabetem, hypertenzí a řadou dalších onemocnění ledvin.

FSGS – Fokální segmentální glomeruloskleróza

Jizvení v rozptýlených částech ledviny, které se typicky omezuje na jednu část glomerulu a menší část glomerulů v postižené části, se nazývá fokální segmentální glomeruloskleróza. Její příčinou jsou systémová onemocnění, rozvíjí se však i jako idiopatické onemocnění ledvin bez známé příčiny. Nejčastějším příznakem FSGS je proteinurie.

Samotná přítomnost proteinurie však ještě nemůže být diagnózou FSGS. Tu může potvrdit opět jen bioptické vyšetření, a to tehdy, pokud v odebraném vzorku je zastižena postižená část. V časném stadiu nemoci může být výsledek biopsie negativní, pokud vzorek tuto postiženou část neobsahuje. K potvrzení diagnózy je proto někdy potřeba biopsii opakovat. Ke stanovení idiopatické FSGS nález fokálních jizev nestačí. Musí být vyloučena možnost systémového onemocnění (diabetes-cukrovka) nebo imunitní reakce na infekci.

Jelikož idiopatická FSGS již ze své definice má neznámou příčinu, je i léčba velmi svízelná. Neexistuje jeden účinný lék a většina pacientů během 5 až 20 let, u agresivních forem však i v průběhu 2 až 3 let, dospěje do stádia selhání ledvin s nutností náhrady funkce ledvin.

Léčba kortikosteroidy a jinými imunosupresivy u části pacientů sníží proteinurii a zlepší funkci ledvin. Tato léčba je však účinná jen u malé části pacientů, u některých může dokonce funkci ledvin zhoršit. Léky ze skupiny ACE inhibitorů a blokátorů AT receptoru jsou používány ke snížení proteinurie a ke kontrole krevního tlaku. Důležitou součástí sledování pacienta je léčba hypertenze a snižování hladiny cholesterolu.