Dobrý den. Máte pravdu, že během hemodialýzy dochází ke dvěma relativně nezávislým dějům: 1. stahování přebytečné vody ultrafiltrací a 2. čištění krve a tím i celého těla od odpadních látek, především močoviny, kreatininu, přebytečného sodíku, fosforu a celé řady dalších látek.
První děj - ultrafiltrace - je nastavován při zahájení dialýzy. Množství ultrafiltrace - tedy množství odstraněné tekutiny - je zadán personálem dialýzy na začátku dialýzy. Toto množství je vypočítáno jako rozdíl mezi váhou před dialýzou a "suchou" nebo se taky říká optimální váhou. Výsledek je pak navýšen o množství tekutin, které pacient přijme během dialýzy - jak pitím, tak infúzí k vytlačení krve na konci dialýzy.
Svou suchou váhu má pacient individuálně stanoven na základě vyšetření před dialýzou, na základě dlouhodobého trendu krevního tlaku, přítomnosti otoků, průběhu dialýz. Existují pomocná vyšetření, která mohou ke stanovení suché váhy pomoci: měření zahuštění krve během dialýzy pomocí přístroje Crit-line, měření bioimpedance, rentgenový snímek plic, měření šířky dolní duté žíly. Tato vyšetření mohou pomoci při posuzování složitějších případů, ale nedokážou zatím nahradit klinický úsudek lékaře, sestry nebo i zkušeného pacienta.
Pokud je váhový přírůstek od předchozí dialýzy příliš velký, je pak hodinová ultrafiltrace vysoká. Hodnoty vyšší než 100ml/10kg váhy/hodinu již mohou být příliš rychlé a mohou být příčinou potíží během dialýzy - křeče, nízký tlak, zvracení a podobně. To je důvod, proč je obecně doporučováno kontrolovat příjem soli a tekutin mezi dialýzami tak, aby váhový přírůstek nepřekračoval oněch 5, ale lépe i méně procent váhy.
Pravdou je, že jsou pacienti, kteří dobře snášejí ultrafiltrace i 1200ml/hodinu, ale určitě to není optimální. Jiní pacienti mají problémy i při mnohem nižší ultrafiltraci.