Děkuji za dotaz paní Hanko. Potíže s váhovými přírůstky se probírají neustále ze všech stran. Lékaři radí omezit pití na minimum, přestat solit a hlídat si váhu. Podle mne jsou dvě cesty, buď se snažit o dodržení těchto rad a o co nejmenší přírůstek, tj. používat např. šidítka ve formě kostek ledu, zapíjet léky co nejmenším množstvím vody, vyhýbat se přesoleným jídlům a přeslazeným chemickým limonádám, které žízeň nezaženou, ale naopak zvětšují. Samozřejmě kalkulovat s vodou v polévkách, ovoci (pozor na kalium). Na mne byla v létě bičem sezóna melounů a pohled do restauračních zahrádek, kde cinkaly sklenice a přibývaly čárky na táckách. To jsem prchal. Dodnes mám zvyk nevzít do ruky slánku a i normální jídlo se mi zdá přesolené.
Omezovací způsob si lze na sobě postupně otestovat, vybalancovat a najít si hranici, při jejímž překročení začnete mít potíže s dýcháním, pohybem a otoky. Pak zákonitě při větším stahování váhy dochází ke křečím, je třeba dodávat fyziologický roztok a natrium nebo naopak jdete domů bez dostatečného odstranění zplodin z krve, s vyšší váhou a z bludného kruhu se těžko hledá únik. To už není život, ale pouhé přežívání mezi jednotlivými dialýzami. Lidské srdce není stavěné na dlouhodobé přetěžování.
Za mých dlouholetých dialýz na Strahově (do r. 1988 2xtýdně po 6 hod) a později v IKEM (vždy na nočních směnách) jsem si vytvořil funkční systém, kdy jsem si z domova přinesl vydatnou svačinu (5 housek, několik kousků oloupaného „zakázaného“ ovoce a plnou termosku vody s ledem a citrónem). Počkal jsem na bezkonfliktní připojení k přístroji a do poloviny dialýzy si užíval. Nedoporučuji však každému, neboť konflikty, samozřejmě ne s přístrojem, ale s lékaři majícími službu, byly obvyklým doprovodným jevem
Přeji Vám pevnou vůli a výdrž
Dřevík