Onemocnění ledvin
Božena Jurašková: Vždy je šance mít lepší a kvalitnější život
Věk pacientů s onemocněním ledvin roste. V nefrologických ambulancích i na dialyzačních střediscích lze pozorovat nárůst průměrného věku pacientů. O tomto trendu, ale také o prevenci a jak napomoci aktivnímu stárnutí jsme si povídali s předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti MUDr. Boženou Juraškovou, Ph.D.
Medailonek: Prim. MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.
Paní Jurašková pracuje coby česká lékařka, která lékařskou praxi začínala v imunologii, atestovala v gastroenterologii a gerontologii (lékařském oboru zabývajícím se stárnutím a stářím). Je geriatr, tedy odborný lékař v tomto oboru, v jejím případě s více než čtyřicetiletou praxí u geriatrických pacientů, především těch na lůžku v nemocnicích a léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Ve svém oboru působí jako předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Své znalosti předává na vysoké škole mladším generacím, kde zastává post vedoucí subkatedry geriatrie Lékařské fakulty v Hradci Králové, Univerzity Karlovy. Paní Jurašková je předsedkyní sdružení Za kvalitu péče v gerontologii a zakladatelka Občanského sdružení GEPA – Za kvalitu péče v geriatrii. Zároveň je jednou z hlavních iniciátorek, autorek a hybatelek Národního akčního plánu pro rozvoj péče o geriatrické pacienty.
Paní primářko, je geriatrie samostatný obor medicíny? Nebo si ji mohu představit třeba jako internu pro lidi staršího věku?
Ne, to ne. Tenhle běžný omyl objasňuji poměrně často, někdy i lidem z řad zdravotníků. Ve skutečnosti je geriatrie obor lékařství, který se zabývá geriatrickým pacientem. V centru pozornosti geriatra, lékaře, ale i geriatrických sester, je geriatrický pacient se svými specifiky. Naším, tedy geriatrickým pacientem, se zabýváme od diagnostiky přes medikaci, průběh jeho různých onemocnění až po péči následnou, a to jsem přehled o našich činnostech opravdu vzala hodně letem světem. Geriatrie je komplexní obor a samozřejmě spolupracuje s řadou dalších, rozhodně nežijeme a nepracujeme v nějaké izolaci od kolegů z jiných oborů, vzájemně si pomáháme. Medicína pro takovéhoto rizikového pacienta, pacienta geriatrického „se vším všudy“, je zaměřená na specifiku, která je opravdu odlišná od té pacienta středního věku. To je potřeba si uvědomit, aby bylo zřejmé, že geriatrie se týkají i otázky od lékové politiky až například po diagnostické metody, včetně těch invazivních.
Proč vás v souvislosti s geriatrií napadly právě invazivní diagnostické metody?
Některé vyšetřovací metody jsou do určité míry invazivní, prostě znamenají nějaký, i když zpravidla nevelký, zásah do těla. Představte si pod tím třeba odběr mozkomíšního moku nebo kostní dřeně, ale je i celá řada jiných vyšetření, při nichž se lékaři bez určité míry invazivity zatím neobejdou, nebo ještě neobejdou úplně. Někdy je právě jistá invazivnost zákroku nutného pro úspěšnost vyšetření i cenou, kterou platíme třeba za dokonalou přesnost výsledku. Vždy ale je na uvážení, zda právě u konkrétního staršího pacienta v konkrétní situaci a za daných podmínek by nebylo možné doporučit nějaké pro něj šetrnější řešení. A právě geriatričtí pacienti jsou jednou ze skupin, u které by měla být takováto úvaha i na nás. Je třeba si u některých diagnostických
metod před použitím u geriatrického pacienta umět rozmyslet, jestli do toho jít invazivně, nebo raději neriskovat a postupovat neinvazivně.
Říkáte, že zdaleka ne všichni nemocní senioři jsou geriatrickými pacienty?
Samozřejmě že ne. Geriatrický pacient je pacient vyššího věku, to ano. Stárneme všichni, ale nejde zevšeobecňovat úplně a myslet si, že všichni stárnou stejně pomalu či rychle, tak jednoduché to není. V každém člověku, v každém živém organismu, tento fyziologický proces probíhá individuálně, říká se tomu involuce a každý to má jinak, neprobíhá u všech jedinců stejně. A různě to máme i s následnými dekondicemi, jinak řečeno s úbytkem fyzické zdatnosti a schopnostmi zvládat i složitější úkony. Kvůli dekondici spojené se stárnutím se problémem mohou stát i třeba běžné úkony denního života, člověk je začne zvládat hůře nebo jen s větším nasazením, než jaké jim musel věnovat dříve, případně ve středním nebo dokonce mladším věku. Hovoříme pak o úbytku funkční zdatnosti a jednou z jejích možných příčin mohou, ale nemusí být různá chronická onemocnění.
Vysoký věk tedy ještě sám o sobě není poukazem na cestu ke geriatrovi?
Není, a proč by měl být? Geriatrickým pacientem se může někdo stát v šedesáti letech svého věku, někdo jiný jím být nemusí ještě v pětaosmdesáti. Jen s mírnou nadsázkou a někdy i bez ní říkám, že tihle pětaosmdesátníci nám radostně skáčou padákem. To maličko žertuji, na mysli mám prostě ty obzvlášť zdatné seniory. Řada z nich je i ve vysokém věku platnými členy společnosti, mají jí co dát i říct, vzpomeňte si na některé poslance a senátory. Zdatní senioři pracují, pomáhají fakticky „na všech frontách“. Zdůrazňuji zdatní senioři, o ty se my geriatři jako o pacienty nestaráme. Ostatně máme mezi nimi i poměrně dost kolegů.
Proč neplatí nějaká jednoduchá poučka typu „stáří přijde, až nám bude…“ Ted nevím, jakou číslovku mám vyslovit.
Přece nestárneme všichni stejně, ani stejně rychle ne. Je to jednak tím, co každý máme ve vínku, jednak tím, že svůj individuální proces stárnutí ovlivňujeme svým způsobem života. Úzká je souvislost s prevencí, zabývá se jí i Národní akční plán pro rozvoj péče o geriatrické pacienty. Vycházíme v něm z již existující koncepce, bude aplikována na současné poměry.
O prevenci se hovoří často a v mnoha souvislostech. Jaké jsou její hlavní složky z hlediska vašeho oboru?
V souvislosti s prevencí se i v geriatrii stále a zcela odůvodněně zdůrazňuje prospěšnost pohybu. I podle mého názoru je dobře, že se dnes tolik připomíná. Bohužel se ale o prospěšnosti pohybových aktivit hodně mluví, ale málo se skutečně provozují. Pohybu bychom měli mít rozhodně víc, než i většina mých vrstevníků má. Provozovat bychom ho měli co nejvíc i venku, na čerstvém vzduchu.
Další důležitý prvek prevence je zdravá výživa, optimální je středomořský typ stravy. Asi nemusím detailněji popisovat, na čem je založená, informací o středomořském typu stravy je k dispozici hodně.
A jestli je něco opravdu mimořádně důležité, pak bych tu měla určitě vyzvednout vyváženou psychiku. Nepodceňujte roli mezilidské komunikace, opravdu komunikace a opravdu mezi lidmi! Moc mě mrzí, jak právě komunikace mezi lidmi strašně moc klesá dolů. Přitom jsme pro ni stvořeni. Je darem, který si můžeme dávat navzájem. A v neposlední řadě je i určitou formou prevence proti depresivnímu ladění. Mluvte se svou rodinou a blízkými.
Co je to geriatrický syndrom?
Na vaši krátkou otázku bych také ráda krátce odpověděla, ale to opravdu nepůjde jednou či dvěma větami. Na mnoho problémů vyskytujících se u geriatrických pacientů by se mělo nahlížet jako na soubor projevů a příznaků s řadou možných vyvolávajících příčin. Až v dnešní době začínají být tyto jevy takto chápány a efektivně léčeny, nebo alespoň intervenovány. Obecně vznikají ze změn podmíněných věkem. Chcete příklad?
Určitě ano…
Proces stárnutí ovlivňuje i systémy podporující schopnost udržovat vzpřímené držení těla. To může vést k poruchám stoje, ty mohou být spojeny s nestabilitou celého těla. Důsledkem toho je i vyšší tendence k pádům kvůli uklouznutí, zakopnutí a tak dále. No a když se to váže s věkem podmíněným poklesem kostní hmoty spojeným s osteoporózou, máme tu předpoklad pro snadný vznik fraktur při pádu.
Geriatrický pacient je specifický tím, že u něj takzvaná etiopatogenetická diagnóza stanovená klasickými biomedicínskými metodami nevypovídá dostatečně o tom, kolik péče potřebuje, jak se stává závislým na okolí, ani o tom, jak a kde bude moci prožívat další život. Má snížené funkční rezervy a horší adaptabilitu. Možná z této odpovědi bude i jasnější, kdo je a kdo není geriatrický pacient.
„Problémy se zdravím dovedou být i velmi těžké. Ale i pokud to tak je, vždy je šance mít život lepší a kvalitnější,“ říká primářka MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.
Poprosím ještě o malou vysvětlivku z terminologie: Frailty je to stejné jako geriatrická křehkost a obojí je to samé jako geriatrický syndrom?
Frailty je anglicky „křehkost“ a v našem smyslu znamená „rizikovost“, respektive rizikovost vzniklou z poklesu funkční zdatnosti. Ten pokles způsobuje nějaký určitý soubor příznaků.
Zužme teď zaměření našeho rozhovoru na ledviny. Jsou na tom ve starším věku zákonitě hůř než v mládí, a to i když jsme je třeba neprolévali nadměrným množstvím alkoholu?
Naše ledviny jsou na tom, jako ostatně všechny naše orgány, ve starším věku celkem zákonitě už hůř, než bývaly v mládí. To platí, ovšem souvislost s jejich stavem a nadměrným množstvím alkoholu bývá evidentní. Ve starším věku se oproti střednímu věku funkce ledvin snižuje, mají nižší schopnost glomerulární filtrace. Ostatně také se zmenšuje kapacita jater, atrofují – zmenšují se. To souvisí s úbytkem kolagenu, nebo spíš jeho pevnosti. Na základě funkčních změn ale nastává i větší sklon k dehydrataci. Stejně jako malé děti, tak i starší lidi ohrožuje být delší dobu na sluníčku a nepít – mohou z dehydratace snadněji a rychleji kolabovat než třeba jedinci středního věku.
Jak může geriatrie pomoci pacientům, kteří dospěli k selhání ledvin?
Může jim pomoci v řadě ohledů! Například výživou, kterou nutně potřebují, aby u nich nenastaly komplikace některou z infekcí, jejich propuknutí hodně souvisí s imunitou. Pomoci můžeme i v tom, abychom je dále nezahlcovali dalšími léky, tedy těmi, které by pacienti neměli ve svém stavu užívat. Jsou totiž i léky, které jsou právě pro ně absolutně nevhodné. My tuto otázku umíme řešit, víme, které léky jim lze předepsat, abychom toho člověka dál nepoškodili.
Běžně spolupracujeme i s nefrology. Řešíme s nimi i další onemocnění a obtíže pacienta. Například pacienti na dialýze velice často mívají zároveň i problémy se srdcem nebo dyspeptické obtíže. Dialýza je pro pacienta zátěž už sama o sobě a my chceme, aby pacient pokud možno co nejméně i „koloval“ zdravotním systémem.
Přesně tomu „kolování“ zdravotním systémem odpomáháte i v IKEM, že?
Ano, kolegyně geriatr v tamějším transplantačním centru provádí část vyšetření před transplantacemi, profitují z toho. Už jich tam udělala 150 a podle ohlasů vedení Transplantcentra jsou za to velmi vděční. Budeme v tom nadále pokračovat.
Je nějaká zásadní rada, jak prožívat kvalitní život, i když už jsme v seniorském věku a nemáme železné zdraví?
Ano, problémy se zdravím dovedou být i velmi těžké. Ale i pokud to tak je, vždy je šance mít život lepší a kvalitnější. Proto přece i nefrologičtí pacienti podnikají to, co podnikají, například chodí na dialýzu, když to jejich zdravotní stav vyžaduje.
My je vždy budeme podporovat. A člověku, dokud žije, má být vlastní udělat maximum pro to, aby žil kvalitně. Není to marné a i tohle je jedna z cest.
Řadu let pomáháte lidem v oblasti, kde se moc nenosí růžové brýle. Zeptám se raději opatrně: Asi není nějaká paušální rada na kvalitní život, že?
Tak to se pletete! Je a vysvětlím, jak to myslím. U lidí dožívajících se vyššího věku velmi často vidíme depresivitu, trápí je. Mají obavy, třeba už jen z toho, co se s nimi bude dít, bojí se, protože nevědí, co s nimi bude. Je třeba to s nimi rozebrat, mluvit s nimi, pomoci jim tak od stavů beznaděje. I tento jejich život jde prožít hezky. A mimochodem – pocit beznaděje a deprese přece nemají jen lidé vyššího věku. Jednou z duševních opor těch, co jsou na dialýze, jsou i jejich zdravotníci. Jsou s nimi velmi často, znají se. Věřím a jsem přesvědčená, že své pacienty dokážou podržet.