Jak začít při dialýze nebo po transplantaci sportovat?

Říkáte, že pohyb je důležitý. Jaké má účinky na naše zdraví?

Pohyb je nesmírně důležitý, aktivní sval má mnohem více funkcí, než jsme si v minulosti mysleli. Svaly během své aktivity produkují velké množství biologicky aktivních látek, které ovlivňují řadu metabolických procesů. Tyto látky do jisté míry působí protizánětlivě a působí i proti depresi. Pohyb je prevencí řady civilizačních onemocnění, to se týká třeba i cévní mozkové příhody, která výrazně souvisí s nízkou fyzickou aktivitou.

Důležitý je ale i pro lidi, kteří již nějaké onemocnění mají. Strach z pohybu, z toho, že by se jím mohl zhoršit zdravotní stav, že by se mohlo něco zkazit, není vždy na místě, protože opak je pravdou. Dokonce se říká, že každý pohyb se počítá, že každá pohybová aktivita je důležitá. A je tomu tak.

Zmínila jste náladu, jak ovlivňuje tu?

Pohyb ovlivňuje naši náladu tak, že aktivní svaly produkují látky, které jsou důležité pro fungování mozku a dovedou ovlivnit jeho aktivitu tak, že nám je dobře. Příznivě ovlivňuje tvorbu látek, které mají antidepresivní působení. Pohyb venku souvisí i s tím, že jsme vystaveni dennímu světlu, které psychiku významně ovlivňuje, a pokud jsme venku, v přírodě, tak na nás pozitivně působí i sama příroda. Pohyb nám často připomíná příjemné zážitky, které jsme měli v minulosti, i to může hrát roli v tom, že nám je během něj hezky. Pohyb má pozitivní účinky na mnoho potíží, někdy je nazýván všelékem, a to platí i o jeho dopadu na naši psychiku.

Na co by si měl člověk dát pozor, když začne s cvičením a pohybem?

Je velmi důležité, jak na nás pohyb působí. Pokud během pohybové aktivity člověk začne vnímat nepříjemné pocity, je to špatně. Kdybychom se vrátili k té zmiňované chůzi, pokud se během ní člověk začne nadměrně zadýchávat, pokud vnímá, že mu nepravidelně buší srdce či pozoruje další potíže, tak to není v pořádku.

Lze zátěž nějak měřit?

Existuje Borgův systém vnímání úsilí. To je stupnice, která se snaží kvantifikovat to, s jakým úsilím vykonáváme pohybovou aktivitu. Stupnice je od 6 do 20, kdy šestka je nulové úsilí, například když člověk sedí. Naopak dvacítka je maximální úsilí, tedy úsilí na hranici možností.

Člověk, který má nějaké chronické onemocnění, může dvaceti bodů docílit při daleko nižší intenzitě námahy než člověk, který je zdravý. Hodnota úsilí, která má dostatečný efekt pro udržení nebo zvyšování kondice, se má pohybovat mezi 11 a 13. Subjektivní vnímání pohybu je nesmírně důležité, pohyb by neměl nikoho vyčerpávat tak, že mu přivodí zdravotní komplikace.

Pokud bychom se bavili o pohybu u dialyzovaných pacientů, jak to je v jejich případě?

Pacienti docházející na dialýzu mohou mít celou řadu komplikací, které jim mohou znepříjemňovat pohyb. Mohou trpět například polyneuropatií, to znamená, že mohou mít neurologický problém, který ovlivňuje stereotyp chůze, a to následně ovlivňuje jejich výkonnost. Mohou mít i spoustu dalších komplikací. Pokud však komplikace nemají a jsou stabilizováni, tak i pro ně je pohyb velmi důležitý. Zde je však třeba mít na paměti jednu zásadní věc. U dialyzovaných pacientů je velmi důležitá jejich nutrice, tedy výživa. Každý dialyzovaný pacient ví, jaké má mít složení stravy a pitný režim. Složení stravy je důležité i proto, aby svaly měly dobrou kondici. Dietní opatření a celkově výživu musí zohlednit každý dialyzovaný pacient v každodenním životě.

Jakou aktivitu mohou dialyzovaní pacienti vykonávat?

V doporučených postupech je uváděno, že dialyzovaní pacienti mohou provádět aerobní cvičení, což je nejčastěji zase již zmíněná chůze, v dávce, kterou jsme již zmínila. K ní je vhodné, aby měli i lehký silový trénink třeba s využitím činek nebo therabandů, což jsou gumy, které mají různou míru odporu a lze s nimi posilovat. Doporučení je 10–20 minut denně dle aktuálního zdravotního stavu.

V doporučeních se uvádí i trénink rovnováhy, což je například cvičení na nestabilních plochách, ke kterým patří například gumové čočky. Opět platí, že pohyb by neměl jít do extrémů a neměl by být vyčerpávající.

Jak je to s pohybovými aktivitami u pacientů po transplantaci ledviny?

Nejprve je důležité překlenout období po operaci, protože operační výkon vede k oslabení organismu. Během operace vzniká operační rána, která se musí zahojit. Transplantace je náročný výkon, takže s pohybovou aktivitou musí tito pacienti začínat pozvolna. Začátek aktivit probíhá ještě na pooperačních odděleních a za dozoru fyzioterapeuta.

Poté, tedy když pacient zdárně projde obdobím rekonvalescence a nemá žádné komplikace, je možné začít s pohybovou aktivitou. Mnoho pacientů se následně postupně vrací k pohybovým aktivitám, jaké měli před výkonem. U těchto lidí bývá pohybová aktivita dobrá, zase jen s omezením v podobě extrémních zátěží nebo zátěží, které by jim způsobovaly nějaké potíže. Pokud by toto nastalo, je vhodná konzultace s lékařem.

Co je kontraindikací pohybové aktivity?

Kontraindikací je například zvýšená tělesná teplota, akutní onemocnění, akutní zánět, hojení rány, což je samozřejmě i stav bezprostředně po transplantaci. Další kontraindikací může být nárůst biochemických parametrů svědčících o nějaké zdravotní komplikaci. Kontraindikací je i změna celkového stavu, nekorigovaný vysoký tlak, dušnost a podobně. To jsou situace, které pacienta limitují, a je na ně upozorněn lékařem nebo i tím, jak se on sám cítí.