dialýza

Dobrý den. Na tuto velmi jednoduchou otázku neexistuje podobně jednoduchá odpověď. Proto zde na ledviny.cz se snažíme v kapitole o náhradě funkce ledvin vysvětlit, jaká omezení přináší hemodialýza a jaká peritoneální dialýza. Obě metody ovlivňují denní program nemocného, jsou jinak snášeny, vyžadují jiné zapojení pacienta případně rodiny. Více si přečtete na https://www.ledviny.cz/jak-rozhodnout-ktery-typ-nahrady-ledvin. Protože obě metody dosahují stejných výsledků, alespoň v prvních 5 letech dialýzy to platí, neuslyšíte od lékaře, která metoda je lepší. Obě jsou srovnatelné. Proto při rozhodování je nutné přihlížet k dalším faktorům: co si přeje pacient, jaký má životní styl, zda je ochoten a schopen si dialýzu provádět doma a profitovat tak z peritoneální dialýzy, nebo naopak se pacient nechce o nic starat a nechat dialýzu na sestřičkách v dialyzačním středisku. O peritoneální dialýze si můžete přečíst v této sekci webu.

Dobrý den.
Dialyzační léčba není léčbou, která by byla povinná a nikdo nemůže nikoho nutit, aby na dialýzu chodil. Na druhou stranu si pacient musí uvědomit, že pokud již nemočí vůbec vede ukončení dialýzy k úmrtí v průměru do 8 dní. U pacientů, kteří mají tzv. zbytkovou funkci ledvin nemusí ukončení dialýzy vést k úmrtí ihned, ale její ukončení povede k poklesu výkonnosti, nechutenství, dušnosti a s pokračujícím selháním ledvin se pacient dostává do letargie. Pokud má Váš otec kreatinin před dialýzou kolem 300, zdá se, že ještě má zbytkovou funkci ledvin zachovánu. Nemocní, kteří trpí řadou dalších onemocnění - například onkologické onemocnění, terminální selhání srdce (Pozor: přítomnost kardiostimulátoru nic nevypovídá o výkonnosti srdce !!), nemocní se selháním jater a podobně nemusí pozorovat po zahájení dialyzační léčby žádné zlepšení kvality života.
Naopak, zátěž z vlastní procedury a dojíždění může vést ke zhoršení života. Velká část pacientů odmítá dialýzu z důvodu doprovázející deprese. Projevuje se poruchami spánku, smutkem, nechutenstvím, ztrátou životní motivace. Po pohovoru s pacientem při známkách deprese jsou nasazována antidepresiva s velmi dobrým efektem.
Pokud pacient přes všechna opatření ukončí dialyzační léčbu, je snahou tzv. konzervativní léčby zabránit převodnění podáváním léků na podporu močení u močících pacientů. V případě dušnosti a bolestí jsou podávány tišící léky. Je jasné, že taková konzervativní léčba se nemůže srovnávat s léčbou dialyzační. Proto je volena jen ve zcela výjimečných případech, kdy stav pacienta je tak těžký, že ponechání jej doma, bez nutnosti transportu, je pro něj větším užitkem než pokračování v dialýze.

Vážení pacienta před dialýzou a po dialýze je zcela zásadní pro řízení správné dialýzy. Minimální váhové přírůstky mezi dialýzami, a tedy méně důležité sledování bývá výjimečně u pacientů, kteří mají ještě výraznou zbytkovou diurézu v začátcích dialyzační léčby. U všech ostatních pacientů po několika dialýzách bez vážení bude váha s velkou pravděpodobností někde mimo suchou váhu, většinou směrem nahoru – jak píšete – i klidně + 8 kg. Pacienti bez dolních končetin nebo takoví, kteří nejsou schopni se postavit na váhu tvoří významný podíl dialyzovaných pacientů. Proto dialyzační střediska s tímto zcela samozřejmě počítají a řeší následovně: 1. Používají váhy, které umožňují zvážení pacienta i s invalidním vozíkem, váha vozíku se jednoduše odečte 2. Používají postele nebo ještě lépe dialyzační křesla opatřená váhou. Váha je před uložením pacienta vynulována, po uložení pacienta na křeslo/lůžko je váha zobrazena a ukazuje se v průběhu celé dialýzy. Takové váhy jsou dnes rovněž zcela standardním vybavením dialyzačního střediska vždy v přiměřeném počtu. Může se tedy výjimečně stát, že některou dialýzu pacient není zvážen a ultrafiltrace je nastavena odhadem, kdy sestřičky znají běžné váhové přírůstky pacienta, ale rozhodně by se nemělo jednat o běžnou praxi. Za velké váhové přírůstky mezi jednotlivými dialýzami může především přijatý objem vody, samotné jídlo má menší vliv, důležité je vysazení soli. Nepřiměřené omezovaní jídla může vést k podvýživě, která ohrožuje pacienta možná více než nějaké kilo navíc. Pokud jsou opravdu váhové přírůstky velké, sestřičky s pacientem nebo rodinou rády proberou jídelníček a zaměří se na problematické části. Samozřejmě podmínkou je zájem pacienta o spolupráci. Zapojení ošetřujícího člena rodiny tento proces může pozitivně ovlivnit. Pokud lze dosáhnout suchou váhu na rekreační dialýze, musí být dosažena i na mateřské dialýze. Dialyzačních středisek v České republice není nikterak málo, hustota sítě dialyzačních středisek patří k jedněm z nejhustších na světě. Přesto mohou být regiony, kde není příliš na výběr. Závratě po dialýze a nízký krevní tlak mohou mít více příčin. Jednou z nich může být skutečně příliš nízká podialyzační váha. Další příčinou mohou být léky užívané na hypertenzi, které jsou užívány bez redukce dávky nebo bez vysazení, když je tlak nízký. Mohou je však způsobovat i jiné příčiny: srdeční vada, srdeční selhávání, poruchy srdečního rytmu, poruchy prokrvení mozku, diabetická neuropatie a řada dalších. Pacient sice má možnost volby zdravotnického zařízení, problém je, že zdravotní pojišťovna hradí dopravu do nejbližšího zdravotnického zařízení, které je schopno poskytovat potřebnou péči. Blízkost střediska je jistě výhodou a mělo by být otázkou prestiže každého dialyzačního střediska uzpůsobit dialyzační léčbu tak, aby vyhovovala všem jeho „spádovým“ pacientů a aby ji pacient snášel co nejlépe. Mám obavy, že bez váhy to ve 21. století opravdu nejde. Nedostatečná vybavenost dialyzačního střediska může být způsobena podfinancováním střediska v rámci nemocnice, v níž dialyzační středisko soupeří o zdroje s ostatními odděleními. Podpora personálu dialyzačního střediska v jeho oprávněných požadavcích na adekvátní vybavení střediska například dopisem pacientů a rodinných příslušníku vedení příslušné nemocnice může být impulsem k otevření komunikace mezi klienty a personálem střediska. Doporučuji konkrétní problémy probrat s vedoucí lékařkou/lékařem dialyzačního střediska. Dialyzační léčba svými omezeními zasahuje do života nejen pacienta, ale i příbuzných. Proto rozšíření komunikace mezi dialyzačním střediskem a pacientem o blízké příbuzné je u dlouhodobě léčených velkým přínosem a věřím, že ji na dialyzačním středisku uvítají. Pokud přesto narazíte na nepochopení, zkuste se před stěhováním poptat na nejbližším dalším dialyzačním středisku.

S kreatininem 568 před 5 lety se dá předpokládat, že všechny Vaše potíže vyplývají z otravy krve při selhání ledvin a pro přežití potřebujete urychleně kontrolu na nefrologii a s největší pravděpodobností urgentní zahájení dialyzační léčby. NEČEKEJTE!!!

Pacienti dialyzačních středisek jsou dospělí lidé, kteří 4-5ti hodinovou dialýzu zvládnou bez nutnosti přítomnosti svých příbuzných. Řízení návštěv je v kompetenci vedení dialyzačního střediska. Musí vzít v potaz zájmy dialyzovaného pacienta, dále musí brát v úvahu velikost prostoru dialyzačního sálu, počet a skladbu pacientů a musí brát ohled i na již tak omezené soukromí ostatních pacientů. Souhlas s trvalou přítomnosti další osoby si lze představit v individuálních případech, kdy to vyžaduje změněný psychický stav pacienta a přítomnost příbuzného umožní provedení bezproblémové dialýzy. Přítomnost rodinných příslušníku se může měnit i dle kulturních zvyklostí jednotlivých zemí, u nás běžná není.

Dobrý den, kreatinin 520 je opravdu dost vysoký, pokles urey během jedné procedury nedostatečný, Kt/V 0,71 je naprosto nedostatečné. Platí tedy to co jsem psal: dialyzovat 3x týdně, prodloužit dialýzu nejméně na 4 hodiny a zkontrolovat při dalších měsíčních odběrech, a pokud bude Kt/V stále pod 1,2, prodloužit dialýzu. Samozřejmě předpokládáme dobré průtoky krve při dialýze.

Dobrý den. Zápach po močovině je dán chronickou otravou zplodinami metabolismu, které u pacienta se selháním ledvin jsou zadržovány v těle. Jejich vysoká koncentrace v potu, slinách vede k popisovanému zápachu. Prvním zásadním předpokladem k odstranění nebo zmírnění těchto nepříjemných doprovodných příznaků nemoci je dostatečná dialyzační dávka. Dávka 3 hodiny a 2x týdně je opravdu velmi nízká. Na našich pracovištích neordinujeme kratší dialýzu než 4 hodiny s tím, že velká část hmotnějších pacientů má dialýzu 4,5 nebo 5 a někdy i více hodin. Rovněž frekvence 2x týdně je ordinována výjimečně u pacientů, kteří s dialýzou teprve začínají a mají tedy významnou zbytkovou funkci ledvin. Tu však měsíčně kontrolujeme a při jejím poklesu přidáváme třetí dialýzu. Teprve po splnění podmínky dostatečné dialýzy možno pátrat dále: nutno vyloučit onemocnění chrupu, paradentózy, onemocnění jater, zkoušet upravovat jídelníček. Někteří pacient cucají mentolové bonbony nebo žvýkačky, které jim zpříjemňují dech. Je nutné se zeptat ošetřujícího lékaře, zda má pacient dostatečnou dialýzu, zda není nutno přidat třetí dialýzu, jakou má pacient zbytkovou funkci ledvin a jaké dosahuje při měsíčních kontrolách Kt/V (ukazatel účinnosti dialýzy - nemá být nižší než 1,2)